Možná vás napadne, proč simulátor, není lepší letět přímo letadlem? Průměrná spotřeba letounu Boeing 737-800 se pohybuje okolo 2 500 kg paliva za hodinu, samotné letadlo stojí zhruba 1,8 miliardy Kč. Létat tedy kolem komína s letadlem, které nákladově vychází na 50 000 Kč za hodinu by bylo samozřejmě finančně velice náročné a cena letenek by ji musela pokrýt. Sbohem Londýne za pětistovku ☹…
Finance jsou sice mnohdy hlavním faktorem, který v dnešním světě rozhoduje, nicméně… dokážete si představit, že si dobrovolně zapálíte motor a poškodíte křídlo na osmdesátitunovém letadle, které se řítí rychlostí 800 km/h v atmosférickém prostředí, které je neslučitelné se životem? Ano, to byla opravdu jen řečnická otázka.☺ Samozřejmě jsou věci, které jsou bezpečné dělat na letadle samotném, jako například trénink vzletů a přistání. Ale trénovat nouzové situace na reálném letadle by bylo opravdu velmi nebezpečné. Proto tady máme simulátor.
Leteckých simulátorů existuje celá řada. Jednoduché univerzální simulátory, kde se trénují postupy létání podle přístrojů, nebo simulátory konkrétních letadel s pevnou základnou a základními fyzikálními a systémovými modely, až po plně letové pohyblivé simulátory. Problematika letových simulátorů je poměrně rozsáhlé téma a vydala by na nejeden článek. My se prozatím podíváme na zoubek nejvyšší třídou simulátorů – FFS D. FFS (full flight simulator) je plně pohyblivý letecký simulátor daného typu letadla, který naprosto věrně simuluje veškeré možné chování letadla v daném prostředí. Tento simulátor používají piloti aerolinek pro výcvik a určitě jste ho mnohokrát viděli ať už v reklamách nebo ve filmech.
Kdy piloti využívají simulátor?
Nejčastěji se letecký simulátor používá pro získání typové kvalifikace pilota. Jednoduše přijde pilot, co má kvalifikace pro létání dopravními letadly, ale v životě neseděl tomto konkrétním typu. Musí se to tedy naučit, a tak přes postupné seznamování pokračuje až po finální nácviky všech možných nouzových situací.
Další využití je u již aktivních pilotů, kteří se strojem létat umějí. Podle mezinárodních předpisů musí aerolinky vypracovat výcvikový systém, podle kterého budou piloty dále vzdělávat, udržovat jejich schopnost létat a řešit kritické situace. Na tento systém dohlíží úřad pro civilní letectví (ÚCL). Valná většina letů probíhá naprosto standardně a bez obtíží, pilot může i třicet let létat bez jediné vážné závady. Když mu ale po třiceti letech závada přijde, musí okamžitě reagovat. Všichni jsme se v autoškole učili zdravovědu, ale kdyby se nás teď někdo zeptal, kolik stlačení hrudního koše máme udělat za minutu, tak se asi zarazíme a budeme se snažit vzpomenout, mnohdy marně. To se v případě nouzové situace v letadle samozřejmě stát nesmí.
A tak piloti chodí každých 6 měsíců na simulátor, kde stráví dva dny po čtyřech hodinách plných stresu.
Co tam trénují?
Obsah cvičení závisí na konkrétní aerolince. Nicméně vždy musí splňovat dané standardy. Závady letadla se dají zjednodušeně rozdělit na méně závažné, závažné a extrémně závažné – ty vyžadují okamžitou reakci.
Výcvikový plán je tedy vytvořen tak, aby na dané lekci obsahoval všechny extrémně závažné problémy a zároveň vybírání letadla z nezvyklých poloh, nějaký okruh závažných a nějaké okruhy méně závažných. Reálně to potom vypadá třeba tak, že řešíte požár motoru a evakuaci, k němu například poruchu hydrauliky a nefunkční vyhřívání okénka. Za dalšího půl roku dostanete znovu požár motoru a ostatní extrémně závažné závady, ale k němu pro změnu poruchu elektřiny a například nefunkční ovládání teploty v kabině. A tak programy pokračují každého půl roku, abyste si třeba během dvou let prošli a zopakovali všechny možné závady na letadle, a tím neztratili schopnost v kritické situaci zasáhnout.
A jak se cítí pilot v simulátoru?
V plně pohyblivém letovém simulátoru pilot prakticky nevnímá rozdíl oproti opravdovému letadlu. Všechny vjemy jsou naprosto stejné, jediný mírný rozdíl oproti skutečnosti je snad jen grafika letiště, kterou ale pilot vidí na až poslední chvíli, protože většinu letu letí v mraku a ven nevidí nic. Přidáme-li k tomu nutnost soustředit se během simulací závad, vůbec nevnímáte rozdíl.
Pokud byste se chtěli svézt v opravdovém plně pohyblivém simulátoru, nemusíte být pilot. Výcvikové středisko CATC v Praze nabízí veřejnosti vyzkoušení reálného pohyblivého simulátoru.
A pokud byste radši sáhli po opravdovém letadle, rádi vám předáme řízení – mrkněte na zážitek Pilotem na zkoušku a ozvěte se nám.
